POUTNÍ CESTA Z PRAHY DO HÁJKU

Úvod -> Památky -> Poutní cesta

Dvacátá kaple před hájeckým klášterem

Florián Jetřich Žďárský, jeden z mála katolíků v tomto rodě, se svou manželkou Alžbětou Koronou, dcerou Jaroslava Bořity z Martinic, očekávali několik let marně syna – dědice rodu. Na jeho vyprošení podnikli roku 1622 pouť do Lorety v Itálii a v letech 1623–1624 postavil kopii této kaple na svém panství v lesíku, který založil v bezlesé krajině západně od Litovic jeho děd rytíř Gothard Florian Žďárský ze Žďáru a kterému se říkalo Hájek. Manželům se skutečně narodil syn František Adam Eusebius. Prameny se rozcházejí v datu narození, takže není jisté, zda se narodil po dokončení kaple, nebo zda kaple byla postavena jako poděkování za jeho narození.

Sláva Hájku, zasvěceného Panně Marii, rychle rostla a Florián Jetřich, teď už říšský hrabě, dal postavit poustevnu s jedním řeholníkem k službě kapli i věřícím. Brzy to nestačilo, a tak se František Adam, hluboce nábožensky založený, rozhodl postavit u loretánské kaple klášter a dohodl se s provincií menších bratří františkánů, že řád osadí klášter svými řeholníky.

Je pravděpodobné, že v letech 1720–1724 byl klášter z bohaté nadace Františka Adama dostavěn. To už katolická větev Žďárských vymřela po meči a stavbu řídil někdo z Martiniců. Současně vznikla poutní cesta od pražské strahovské brány k hájeckému klášteru lemovaná 20 poutními kaplemi. 200 zlatých na stavbu jednotlivých kaplí a 20 zlatých na jejich udržování poskytla řada nejvýznamnějších lidí království Českého té doby.

Nákres dvou variant řešení kaplí
z roku 1720 v klášterní pamětní knize

Kaple postavil František Fortin, který za každou kapli dostal 50 zlatých. Kamenické práce odvedl kameník Herrstorff a autorem výzdoby byl Jan Schor.

Kapličky poutní cesty se v ničem nepodobají obvyklým božím mukám či venkovským kaplím. Upoutají svojí výškou, harmonií rozměrů i ladností křivek kamenických prvků. Vedle tektonické působivosti měla kaple střídmou plastickou výzdobu. Byl na ní erb donátora a štítek s jeho jménem i obvyklé barokní kamenické objekty – koule nad pilíři, patníky pod kaplí, křížek s listovým zakončením ramen, pískovcové zastřešení. Výklenek nesl rozměrné fresky, věnované zpola kultu Panny Marie, zpola výjevům ze života svatého Františka.

Kapličky byly opravovány v letech 1751–1752 a 1773–1774. Poté císař Josef II. při svých církevních reformách zrušil fond, ze kterého se kaple udržovaly. Další oprava je zaznamenána až v letech 1899–1900, kdy jich zbývalo pouze čtrnáct. Nové obrazy na plechových tabulích, které nahradily zaniklé fresky, maloval pražský malíř Josef Scheiwl (*1833 †1912), současník českých umělců generace Národního divadla.

Z území nynější Prahy se poutní cesta dostává na hostivické území v místech, kde končí pražská ulice V Hůrce, u jedenácté kaple od Prahy. Jejími donátory byli bratři hrabě František Karel z Clary-Aldringen, nejvyšší lovčí království Českého, a Jan Filip z Clary-Aldringen, královský místodržící. Jediná je otočená výklenkem směrem k severu a jediná z cihel. Zřejmě jde o repliku. V poslední době zatím nebyla opravena a okolní navážky zasypaly její spodní část.

Cesta pokračovala po karlovarské silnici a v místech, kde dnes končí rybník Strnad, stojí dvanáctá kaple. Její stavbu platil královský místodržící Josef František z Goltze. Ani tato kaple se zatím nedočkala opravy. Zdivo bylo napuštěno přípravkem, který má zabránit dalšímu rozpadu kamene, ale úplné opravě donedávna bránil hustý provoz na karlovarské silnici.

Dvanáctá kaple

Třináctá kaple stávala poblíž místa, kde se kříží karlovarská silnice a smíchovská trať. Dobrodince, na jehož náklad byla kaple postavena, neznáme. Kaple byla zbořena v 50. letech 20. století.

Za křižovatkou ulice Čsl. armády (karlovarské silnice) s Litovickou ulicí, před nynějším domem čp. 669 stávala čtrnáctá kaple, jejíž stavbu financoval magistrát Starého města Pražského. Zbořena byla v roce 1878 a kámen z ní použili na stavbu nových mostků u Nekejcova a v Jenečku. Při stavbě kanalizace v nedávné době byly nalezeny zbytky základů pod současnou silnicí. To dokládá, že kaplička byla zbořena, protože překážela rozšíření úzké cesty z Hostivice do Litovic.

Patnáctá kaple postavená nákladem velkovévodkyně Toskánské Anny Marie Františky, pozdější majitelky Hostivice, stávala poblíž křižovatky ulic Litovické a Sportovců; i v 18. století zde bývala křižovatka cest. Také tato kaple zanikla již v 19. století, možná také kvůli rozšiřování cesty z Hostivice do Litovic.

Také šestnáctá kaple u křižovatky silnice od Litovic se silnicí od litovického hřbitova do Chýně zmizela již v 19. století, její přesnou polohu nacházíme ve starých mapách pozemkového katastru. Stavbu financovali hrabě František Arnošt z Valdštejna a jeho manželka.

Sedmnáctá kaple nedaleko za nynější čistírnou osiv (ulice U Sušičky) byla postavena nákladem knížete z Lobkovic a spadla v 50. letech 20. století, po dlouhodobém zanedbávání údržby. Dnes už po ní nezůstaly žádné stopy, základy zřejmě zničila orba okolních polí.

Zbytky osmnácté kaple postavené nákladem hraběte Františka Damiana ze Šternberka nacházíme při staré cestě. Zřítila se v 80. letech 20. století.

Zbytky osmnácté kaple

Za touto kaplí polní cesta až donedávna končila, další úsek byl ve druhé polovině 20. století rozorán. V letech 1999–2000 ji místní spolek Hostivít ve spolupráci s městem nechal znovu vyměřit a vybudovat a zajistil vysázení lipové aleje. Můžeme se tak znovu dostat k devatenácté kapli, která stojí v polích. Její stavbu zajistil hrabě Karel Jáchym z Bredy, tehdejší majitel tachlovického panství a tedy i Hostivice a Litovic. Opravou této kaple, kterou inicioval spolek Hostivít a zajišťoval akademický sochař Jan Turský, začala v roce 1999 postupná obnova zbývajících kaplí poutní cesty na hostivickém i pražském území. Současné červeno-bílé barevné řešení vychází z provedeného průzkumu původní barevnosti.

Poslední, dvacátá kaple se nachází na dohled od Hájku, už na území Červeného Újezdu. Také tuto kapli platil hrabě Breda. Poslední oprava kaple proběhla v roce 2000.

Výřez z vojenské mapy z roku 1905, na které jsou vyznačeny poutní kaple

Literatura

· Pergl Jiří (1999): Poutní cesta do Hájku. In: Hostivice 1998, sborník o přírodě, památkách a historii města,. ČSOP Hostivice, 2. vydání

· Podlaha Antonín (1913): Posvátná místa království Českého, řada první: Arcidiecése pražská, díl VII.: Vikariát Slánský

· Wirth Zdeněk (1907): Soupis památek historických a uměleckých v politickém okresu Kladenském

Úvod -> Památky -> Poutní cesta