HOSTIVICKÁ
FARA
|
K hostivickému
kostelu sv. Jakuba patřila fara zřejmě od nepaměti. Ke zprávě, že faru
vypálili za husitských válek chýňští husité,
existují vážné výhrady a nelze ji považovat za zaručenou. Naproti tomu vypálení
skoro celé Hostivice saskými a švédskými vojsky v roce 1631
v pramenech je doloženo. V roce 1662 se píše v zádušní knize:
„Fara Hostivická jest všecka zbořena, toliko, kde stála, nějaký díl zdi se
spatřuje.“ V listopadu
1732 koupila Hostivici jako součást tachlovického panství velkovévodkyně Anna
Marie Františka Terezie Toskánská a určila nového faráře Norberta Kříže
z Rosenfeldu, který 1. října 1734
slavnostně položil základní kámen nové fary postavené v barokním slohu.
Než se podařilo stavbu dokončit, bydlel farář společně s učitelem
v tehdejší škole v domě čp. 7. Oběma musela stačit jedna místnost, ve druhé
se vyučovalo. Stavba fary
bývá zvykově připisována italskému staviteli Octaviu
Broggiovi, jeho účast na stavbě se však zdá
nepravděpodobná. Petr Macek uvádí, že vrcholné období stavitelské aktivity
velkovévodkyně Toskánské ve 20. a 30. letech 18. století bylo bez konkrétních
osobností, které by určovaly jeho umělecký charakter, a uvažuje o určité roli
(vlivu) pražského stavitele Tomáše Haffeneckera a
případně samotného Kiliána Ignáce Dienzenhofera. Haffenecker zemřel v roce 1730 a na stavbě
hostivické fary se nemohl přímo podílet. Řešení fary má
poměrně blízko barokním zámeckým a palácovým dispozicím a na toskánských
panstvích má nejblíže k faře ve Svádově (okres
Ústí nad Labem). Rozvržení vnitřních prostor této fary postavené
v letech 1729–1732 je téměř shodné s hostivickou farou, pouze
zrcadlově obrácené. Stavba trvala
bezmála tři roky a již roku 1743 faru vydrancovalo francouzské vojsko. Od
roku 1746 do fary zatékalo a šindelová střecha se stále spravovala. Roku
1751 do fary udeřil blesk a poničil okna a v dubnu 1794 při velkém požáru
celé Hostivice střecha úplně shořela. Střecha byla pokryta opět šindelem a až
v roce 1840 nahrazena taškami.
Znak vévodů
Sasko-lauenburských na průčelí hostivické fary Fara neprošla žádnou
významnější přestavbou, takže její vzhled v zásadě odpovídá podobě
z první poloviny 18. století, kdy byla postavena. Jednopatrová
budova fary má mansardovou střechu. Průčelí do náměstí člení rizalit završený trojúhelníkovým štítem, který podtrhuje
souměrnost celé stavby. Důležitost rizalitu
zdůrazňuje bohatší štuková výzdoba, především korunovaná kartuše nad středním
oknem prvního patra se znakem vévodů Sasko-lauenburských,
ze kterého Anna Marie Toskánská pocházela. Také vnitřní
prostory fary jsou řešeny přísně symetricky s výjimkou kuchyně a komory
v přízemí. Tuto mimořádnost zřejmě vyvolaly zažité provozní požadavky té
doby. Vstupní hala i sousední místnosti v přízemí jsou zaklenuty
klášterními klenbami s lunetami, v komoře byla použita valená
klenba. V patře se největší sál nachází nad vstupní halou a na jeho
plochém stropě se dochovaly zbytky štukového zrcadla, které vypovídají o
bohatším vybavení patra. Ve faře se
dochoval promyšlený systém vytápění, který umožňoval přístup ke kamnům ze
vstupní haly a chodby v patře.
Fara,
kostel a farní chlévy a stodola na pohlednici z 30. let 20. století Areál fary
tvořilo dříve i hospodářské zázemí, které muselo odpovídat tomu, že vizitaci
této farnosti prováděl sám pražský arcibiskup. V roce 1736 se začaly
stavět chlévy pro koně a krávy a stodola, střechu dostaly o rok později, ale
ještě v roce 1738 nebyly dokončeny podlahy ve chlévě, takže si farář
nemohl pořídit dobytek. Do poloviny 19. století v areálu stával ještě ovčínek s komorou. Hospodářská stavení bývala kryta
došky, taškovou krytinu dostala v roce 1824, tedy dříve než vlastní
fara. Za druhé světové války byla zbořena střecha chlévů, o něco později zanikla
i stodola. Vnější zdi těchto stavení dodnes vymezují hranice farní zahrady.
Brána
severně od fary s letopočtem 1790 Zajímavou
součástí farního areálu je i brána z Husova náměstí severně od fary,
která nese letopočet 1790 a označení „N 5“, tj. číslo popisné přidělené faře při
zavedení stálého číslování domů asi v roce 1770. Z farní
zahrady je v ohradní zdi vidět zazděná podobná brána jižně od budovy
fary. V žádných dostupných podkladech není zmiňována ani nevíme o důvodech,
proč zanikla. Z náměstí dnes před ní stojí domek videopůjčovny, původně
obecní hasičské zbrojnice.
Fara na pohlednici z 20. let
20. století. Zvýšení terénu náměstí dokládají
čtyři schody ke vchodu do fary, nyní jsou pouze dva Prameny
· Macek Petr (1988): Fara v Hostivicích u Prahy – poznámky ke stavební činnosti Anny
Marie Františky, velkovévodkyně Toskánské. Památky středních Čech 3 · Podlaha Antonín (1911): Posvátná
místa království Českého, řada první: Arcidiecése pražská, díl V.: Vikariát
Libocký · Ptáček Josef (1915): Paměti farní
osady Hostivické · Wirth Zdeněk (1907): Soupis památek
historických a uměleckých v politickém okresu Kladenském |
