PROCHÁZKA DÁVNÝMI ČASY: STARÁ HOSTIVICE

 

Úvod -> Památky -> Stará Hostivice

 

 

Hostivice na mapě stabilního katastru z roku 1840 s pozdějšími úpravami,
zejména doplněním Panského rybníka v jižní části Husova náměstí

První písemná zmínka o Hostivici pochází z roku 1277. Po zbytek středověku a začátek novověku Hostivici tvořilo několik dvorů, původně svobodných. Podrobnější údaje o jednotlivých domech však nacházíme až v tereziánském katastru. Podle něj zde bylo v roce 1654 14 statků a chalup a v roce 1715 15 domů. Jejich ztotožnění se současnými domy není dosud úplně možné. Při zavedení stálého číslování domů asi v roce 1770 tvořilo Hostivici již 50 domů, 51. stavbou byl Peterkův mlýn na samotě směrem na Prahu. Tato nejstarší čísla dostaly domy podle polohy v obci a můžeme tedy podle nich souvisle projít celou tehdejší obcí. Při této procházce si všimneme i některých pozdějších domů, kterým byla přidělována čísla zpravidla podle doby jejich dokončení. Jen musíme dát pozor na pozdější přesuny čísel mezi některými domy.

Prvním domem ve směru od Prahy, který dostal čp. 1, je bývalá hořejší krčma. Snad jen s výjimkou třicetileté války, kdy byla pobořena, a druhé poloviny 20. století zde vždy býval hostinec nebo aspoň restaurace. Koncem roku 2002 zde byla otevřena čínská restaurace pod starým názvem U Koruny.

 

Hořejší hostinec čp. 1 s východní bránou na snímku z 50. let 20. století

Sousední dům čp. 2, nyní s při­stavěným patrem, se kdysi nazýval Matě­jíčkovský grunt podle Matěje zva­ného pro malou postavu Matějíček, který statek zdědil roku 1595.

Číselná řada uhýbá z karlovarské silnice do Pelzovy ulice. Na statku s ny­nějším čp. 3 hospodařil kolem roku 1580 Bartoň Plš s manželkou Kateřinou. Od roku 1705 držel tento grunt přes 150 let rod Škvorů. V letech 1999–2001 vznikly na místě dvora, hospodářských budov a zahrady tohoto domu dům s pečovatelskou službou a domov důchodců.

Statek čp. 4 bývá ztotožňován se zákostelským dvorem, jehož historie začíná možná společně s historií celé obce. Prvním skutečně doloženým vlastníkem statku byl ve druhé polovině 16. století Valetin zvaný Valata. Počátkem 20. století zde bydlel učitel a autor sokolské hymny Lví silou František Josef Pelz, po němž nese ulice jméno.

Z Pelzovy ulice se do­stá­váme na Husovo náměstí, které číselná řada postupně obchází. Dnešní dům služeb, původně škola a později obecní úřad (resp. MNV) byl postaven jako přízemní až v roce 1791, proto nese čp. 59. V roce 1838 bylo přistavěno 1. patro a v roce 1879 druhé.

Kostely se jako neobydlené budovy nečíslují, takže čp. 5 při­pad­lo faře.

 

Nejstarší známé zobrazení Hostivice, nepříliš věrohodná kresba F. B. Wernera z poloviny 18. století zachycuje nejvýznamnější stavby stojící na Husově náměstí – zámek se špýcharem, faru a kostel

Východní stranu náměstí uzavírají drobnější domky stavěné postupně před zdí ohraničující areál fary. Dům čp. 6 musel být postaven před rokem 1770, ale prvním známým majitelem je až domkář Antonín Pech v roce 1785. Od domu čp. 7 se dvěma místnostmi se později oddělily domy čp. 117 a 235, ale dříve to bývala významná budova. Od roku 1734, kdy ho nechala postavit majitelka Hostivice Anna Marie, velkovévodkyně Toskánská, až do roku 1792 sloužila jako škola. Prvním známým majitelem domu čp. 8 je v roce 1785 domkář Jan Fridrich.

Historii statků na jižní straně Husova náměstí, za Litovickým potokem, se všichni badatelé z neznámých důvodů vyhýbali. Musíme se proto omezit na konstatování, že domy jsou zachyceny na mapě pražského hradního vodovodu zpracované v roce 1723 císařským geometrem L. A. F. Klosem. První známé majitele prozrazuje až fasní kniha z roku 1785. V čp. 9 to byl František Šafařík, v čp. 10 Jakub Novotný a v čp. 11 Josef Novotný. Majitel domu čp. 12 není uveden, protože k němu nepatřila ani zahrádka. V roce 1840 ho vlastnil domkář František Novotný a roku 1892 ho koupil majitel sousedního statku čp. 11 Antonín Tůma. Obytné stavení statku čp. 11 bylo zbořeno po roce 1945 a celý areál původního statku s výminkem dnes nese jen čp. 12. Čp. 11 se přeneslo na část statku čp. 9, což poněkud komplikuje orientaci.

V jižní části náměstí se nacházely dva rybníky, Selský (Selčák) a blíže k zámku Panský (Pančák).

Čp. 13 patří zámku a čp. 14 špýcharu na západní straně náměstí.

 

Zámek s Panským rybníkem na pohlednici z roku 1916

Čp. 15 nesl dům na rohu ulic Litovické a U Zámecké zdi, původně obydlí panského zahradníka. Později se na číslo zapomnělo a zahradnický dům dostal v roce 1920 nové číslo 196, zatímco čp. 15 připadlo koncem 19. století nyní již zbořenému domku cihlářů v Cihlářské ulici.

Dostáváme se na severní stranu náměstí. Čp. 16 získal dům vedle bývalého ovčína a později kravína na rohu ulic Čsl. armády a Cihlářské. Později dům zanikl a číslo se přeneslo na celý areál, který nyní vlastní PREX, a. s.

Čp. 17 připadlo „dolejší“ krčmě, kterou vlastnil v roce 1785 Jan Brož. Ve 20. století býval hostinec známý pod názvy „U českého lva“ či „U Marty“ podle hostinské. Hostinec byl zbořen v roce 1967 a na jeho místě vzniklo architektonicky nepodařené obchodní středisko, které bylo dokončeno v roce 1981 a postupně otevřeno v lednu a únoru 1982.

 

Čp. 17 (dolejší hospoda) v severní straně Husova náměstí na počátku 20. století.
Na místě této budovy dnes stojí obchodní středisko

Domy za současným obchodním střediskem, v ulici V Koutě čp. 71, 67, 70, 68 a 69 vznikly před rokem 1840, kdy patřily domkářům Františku Veselému, Janu Hönigovi, Josefu Hochovi, Václavu Čermákovi a Janu Petříčkovi.

Usedlost s dnešním čp. 18 se kdysi nazývala Koby­lovský grunt a v roce 1606 ji po zemřelém Adamovi Starém zdědil jeho syn Filip. Po celé 18. století na statku hospodařil rod Dejmků. V roce 1939 nebo 1940 postavila firma Baťa na pozemku patřícím k tomuto statku prodejnu, která dostala čp. 499.

O zbývajících usedlostech na severní straně náměstí opět mnoho nevíme. V roce 1785 patřil statek čp. 19 Josefu Šafaříkovi a čp. 20 Vojtěchu Maršíkovi.

 

Masarykova třída, nyní ulice Čsl. armády ve 30. letech 20. století.
Zcela vlevo vyčnívá již zbořený dům čp. 23, za ním je vidět čp. 22 (nyní hotel Chmelový keř) a čp. 21.
Vpravo ještě nebyl dům čp. 164 přestavěn na spořitelnu (nyní lékárna),
zato čp. 134 za ním je již zvýšeno o patro

Nyní číslování pokračuje po ulici Čsl. armády směrem ku Praze a nejbližší tři čísla se nacházela na jižní straně ulice.

Domy čp. 21 a 22 (nyní hotel Chmelový keř) tvoří spojený areál, doplněný ještě domem čp. 184 přístupným z Pelzovy ulice. Dům čp. 21 býval grunt, který roku 1610 držel Vojtěch Rodek. V roce 1736 postavil Jan Šafařík výminek pro Josefa Škvora, který dostal později čp. 22. V roce 1870 zde vznikl hostinec. Zejména za majitelů Karla Nerada (v letech 1894 až 1923) a jeho syna Miroslava byl hostinec jedním z nejvýznamnějších center hostivického společenského života.

V travnatém svahu mezi hotelem Chmelový keř, karlovarskou silnicí a Pelzovou ulicí stávaly do roku 1960 tři domy čp. 23, 54 a 75. Nejstarší z nich (čp. 23) postavil roku 1752 na obecním pozemku Václav Skornička.

 

Ulice Čsl. armády od křižovatky s Jiráskovou ulicí na jaře 1960.
Štít zcela vlevo patří domu čp. 3 v Pelzově ulici, skupina domů čp. 23, 54 a 75 byla zbořena

Statek čp. 24 na severní straně ulice Čsl. armády mezi Jenečským potokem a Potoční ulicí se připomíná již v roce 1688, kdy byl majitelem Krištof Venclávek. V roce 1912 si majitel Antonín Jelínek postavil nový dům čp. 164 na místě bývalé obytné budovy a stávající zahradu rozdělil na pět stavebních parcel. Jedna připadla novému domu, jedna starému číslu 24 a na zbývajících vznikly postupně domy čp. 134 (dříve Šimáčkovo řeznictví), 150 a 213 (dříve konzumní spolek Včela).

 

Trafika Josefa Tureckého proti nynějšímu hotelu Chmelový keř a statek čp. 25
na pohlednici odeslané v roce 1928

Posledním sta­rým stavením u ulice Čsl. armády je statek čp. 25. I toto stavení badatelé opomíjeli, tak­že známe až ma­jitele z roku 1785, kterým byl Jakub Smrčka.

Naše cesta dál vede do Potoční ulice. V době kolem roku 1770 se již osa­mostatňovali někteří podruzi a stavěli si své domky zpravidla na obecních parcelách. Vznikly tak zástavba nynějších ulic Potoční, Vinohradské, Na Vršku a Palackého. Kromě několika zbývajících statků se budeme v této části Hostivice setkávat hlavně se stavbami chudších domkářů.

Dům čp. 26 patřil v roce 1785 domkáři Josefu Maříkovi. V jeho sousedství se nacházela starobylá obecní pastouška čp. 27, která byla zbořena v roce 1940 po zřícení stropu. V současnosti můžeme z pastoušky najít pouze nízké zídky v zahradě vedle domu čp. 26, trochu skryté ve slepé uličce za domem čp. 74, zvaným dříve Vágnerovna. Číslo pastoušky bylo znovu použito pro novostavbu ve Školské ulici.

 

Dům čp. 74 v Potoční ulici, tzv. Vágnerovna na snímku snad ze 30. let 20. století

Statek čp. 28 na rohu ulice Potoční a K Nádraží se připomíná roku 1707 jako grunt Jana Sudy, v roce 1785 patřil Matěji Šafaříkovi.

Číslování pokračuje po severní straně Vinohradské ulice do­my čp. 29, 30 a 31, poté se úzkou uličkou mezi domy čp. 31 a 40 dostaneme do ulice Na Vršku, kde na sebe navazují domy čp. 32, 33 a 35. Někde mezi domem čp. 33 a 35 musel stát dům čp. 34. Na mapě z roku 1840 ho však nacházíme v ulici Za Mlýnem; tento dům zanikl při přestavbě železnice na parní provoz. Třetí dům čp. 34 na rohu Drdovy ulice, nedaleko místa, kde stával první dům tohoto čísla, byl postaven na konci 19. století. Dům čp. 35 byl v roce 1960 určen k demolici a přišel o číslo, které bylo později znovu přiděleno v Lipové ulici. Zůstal však na svém místě a pouze místo jeho části byla postavena garáž patřící k domu čp. 52. V josefském katastru z roku 1785 najdeme jen majitele tohoto domu, Jiřího Sobotku. K ostatním domům nepatřila ani zahrádka, majitelé jsou proto uvedeni až ve stabilním katastru z roku 1840: čp. 29 Magdalena Maršíková, čp. 30 František Zábranský, čp. 31 Jan Veselý, čp. 32 Jan Romann, čp. 33 Jan Šafařík a čp. 35 Matyáš Schon.

 

Dům čp. 35 v ulici Na Vršku v září 1962 před plánovanou demolicí

Kolem domu čp. 52 a čp. 243, který zahrnuje i dům původního čp. 57, jež patřil roku 1840 Martinu Vlasákovi, se dostaneme do velmi pěkné uličky U Studánky s domem čp. 61 po pravé straně. Tento dům v roce 1840 patřil Tomáši Staňkovi, sousední čp. 62 Františku Škvorovi.

Další nízká čísla nacházíme ve Vinohradské ulici ve směru od Cihlářské ulice. První dům čp. 36 patřil v roce 1785 domkáři Tomáši Fiedelmannovi a sousední čp. 37 domkáři Jiříku Langerovi. Dům čp. 38 patřil v roce 1940 Antonínu Káclovi, stával mezi domy čp. 37 a čp. 55 a později zanikl. Ve druhé polovině 20. století toto číslo dostal nový dům v ulici Za Mlýnem. Mezi domy čp. 39 (roku 1840 Matyáš Arnold) a 40 (roku 1840 Jakub Hanzlík) byl ještě před rokem 1790 doplněn dům čp. 56.

Pokračování čísel popisných nás zavádí do Potoční ulice. Za domem čp. 64 býval asi do 60. let 20. století dům čp. 41, snad poslední s doškovou střechou v Hostivici. V roce 1840 patřil Janu Škvorovi. Nyní toto číslo nese novostavba v ulici K Nádraží, na místě dřívější stodoly statku čp. 49.

 

Již zbořený dům čp. 41 v Potoční ulici, poslední s doškovou střechou, asi v 60. letech 20. století

Za bývalým domem čp. 41 následuje souvislá řada čísel, v této části Potoční ulice od roku 1770 nepřibyl žádný další dům. Čp. 42 patřilo roku 1785 Antonínu Trýbovi, čp. 43 domkáři Jakubu Svobodovi, čp. 44 domkáři Františku Čermákovi a čp. 45 domkáři Jiříku Heydukovi. Dům čp. 46 vlastnil roku 1840 Prokop Hauer.

Domy čp. 47 a 48 mají vchod z příčné ulice K Nádraží a v roce 1840 byli jejich majiteli František Čermák a Kristián Smrčka.

 

Ulice K Nádraží od Jenečského potoka k náměstí s domem čp. 49 (vpravo) a stodolou v roce 1952

Také v ulici K Nádraží, ale na druhé straně Jenečského potoka se nacházel statek čp. 49. V roce 1785 byl jeho majitelem domkář František Dufek. Když ve druhé polovině 20. století přestali majitelé dům obývat, jeho číslo bylo přiděleno novostavbě v ulici U Chobotu. Obytné stavení bylo zbořeno v letech 1989 a 2004 a ze statku zůstala jen bývalá hospodářská část nesoucí ve štítu letopočet 1892.

Posledním domem, kterým v roce 1770 končilo číslování v Hostivici, je statek čp. 50. V roce 1785 patřil Václavu Šafaříkovi.

 

Dům čp. 50 v Potoční ulici v roce 1958

I v pozdější době vznikly v Hostivici mnohé zajímavé stavby. Jejich návštěva však už je námětem na jinou procházku…

 

Pohled na Hostivici ze sila hostivického mlýnu asi ve 40. letech 20. století.  V popředí Cihlářská a Potoční ulice, vpravo vzadu kravín a mlékárna

 

 

 

Úvod -> Památky -> Stará Hostivice