KOSTEL SV.
JAKUBA
|
Stará
pečeť a nové logo hostivické farnosti První zmínka o hostivickém kostelu sv. Jakuba pochází z roku 1277
a je zároveň první písemnou zmínkou o Hostivici. Postaven byl o něco dříve, snad v polovině 13. století,
v románském slohu, což dokládá kvádříkové
zdivo z opuky odkryté v jeho jižní straně při opravě v letech 1973–1976.
O tehdejší podobě kostela se můžeme pouze dohadovat. Předpokládá se, že byl
malý, tmavý a zaujímal prostor nynější chrámové lodi. Věž kostelu chyběla,
opodál na hřbitově stála nejspíš dřevěná zvonice. V 16. století vedli duchovní správu v Hostivici kněží
utrakvističtí (přijímající podobojí). V době katolické reformace zůstala
farnost bez faráře pro nedostatek kněží. Za třicetileté války, v roce 1631
Švédové a Sasové kostel vypálili. Zůstal
pustý, ještě v roce 1662 se o něm píše v zádušní knize, že „jest
velice opuštěný a opravy, aby k předešlému způsobu přiveden byl,
potřebuje.“ Již v roce 1659 se na výzvu pražského arcibiskupa Harracha zavázal František Adam Eusebius
hrabě ze Žďáru chrám obnovit. V květnu 1662 se konala v pustém
kostele první mše po 45 letech a ještě v tom roce začala přestavba. Hrabě
Žďárský dal přistavět gotický presbytář s křížovou klenbou, lomenými okny a
prejzovou střechou a malou sakristii na evangelijní (severní) straně. V letech
1662–1663 byla přistavěna i věž ke
kostelu, jejíž přízemní část zvětšila nedostačující prostor kostela, neboť
pod klenutím věže vznikla předsíň. Zřejmě z tohoto důvodu má věž
prakticky stejnou šířku jako loď kostela.
Interiér kostela na snímku
z roku 1911 (Podlaha A.: Posvátná místa) Další stavební činnost v kostele
je spojena s Annou Marií, velkovévodkyní Toskánskou, která postavila či
přestavěla všechny hlavní hostivické památky. Roku 1737 nechala kostel
opravit, zvětšit okna a prolomit zeď u věže a vytvořit kůr. O rok později opravila a opatřila novou střechou kostelní
věž. Ani
v této době nevíme, jak kostel přesně vypadal. Trochu napovědět nám může
nepříliš spolehlivá kresba F. B. Wernera z poloviny 18. století
zachycující centrum Hostivice. Věž kostela je na obrázku zakončena cibulovou
střechou s lucernou. Hlavní oltář sv. Jakuba byl v roce 1736 přivezen
ze Zákup. Dne 5. listopadu 1737 byly do velkého oltáře vloženy ostatky
sv. Simplicie. Postranní oltáře sv. Vojtěcha a sv. Prokopa pocházejí z kostela
sv. Václava na Zderaze a byly zakoupeny pro
hostivický kostel v roce 1787, když císař Josef II. zrušil tamní
klášter Augustiniánů a věci kostelní se rozprodávaly.
Dne 19. dubna 1794 vypukl v Hostivici
požár, který zničil velkou část obce. Vyhořela i kostelní věž, kterou
zakrývala nouzová střecha až do roku 1857, kdy byla věž dostavěna do současné
podoby. V roce 1818 dal farář Haas vyprázdnit
kostnici na východní straně kostela, spojil ji s kostelem a udělal
z ní sakristii, aby získal místo v malém kostele. Na jižní straně
přistavěl oratoř pro panstvo. Roku 1870 přestavoval kostel stavitel Prantner, který upravil oratoř na malou kapli a na
severní straně postavil velkou kapli s novou oratoří. Tato přestavba
sklidila ostrou kritiku, kterou J.
Ptáček přičítá Zikmundu Winterovi: „Prorazil
z každé strany chrámku našeho dvě nestejné díry a zde přistavěl dvě
boudy rozdílné velikosti, s malými, nemotornými okny, která mřížemi
opatřil – vyhlížejí jako šatlava.“ Rozšířena byla i okna v presbytáři.
Při této úpravě byl snad zazděn i pseudorománský klenutý vchod do kostela v západní
straně věže, nyní opět obnovený. K zazdění tohoto vchodu použili tenkrát
náhrobní kameny, vzaté ze zdí a podlahy chrámové lodi. Možná byly mezi nimi i
kameny z náhrobků některých významných hostivických osobností.
Plánek kostela podle Z. Wirtha z roku 1907 Roku 1871 byla věž přikryta novou
střechou a vsazeny nové hodiny.
V roce 1933 byly hodiny obnoveny z dobrovolné sbírky věřících, v
květnu 1945 je velmi poškodilo ostřelování obce. Kostel byl celkově opravován
v letech 1973–1976, při které například byla břidlicová krytina věže vyměněna
za plechovou. Věžní hodiny byly nahrazeny roku 1975 novými. I v současnosti probíhají
postupné opravy kostela. Loď a presbytář dostaly novou střešní krytinu, byla
opravena fasáda velké kaple a nyní se renovuje věž. Kostelní
zvony Osudy
kostelních zvonů až netušeně vypovídají o osudech
Hostivice a někdy i celé země. Za válek bývaly často zabavovány
(rekvírovány) pro vojenské účely. Nejstarší známé
zvony zabavili za třicetileté války v roce 1639 císařští vojáci. Tehdy
ještě nestála kostelní věž, takže zvony byly umístěny zřejmě
v samostatně stojící zvonici. Nové zvony byly pořízeny po obnově kostela
– první v roce 1662, další dva pak v letech 1688 a 1714. Zvon
z roku 1662 slil pražský zvonař Fridrich Šenfeld
a byl na něm nápis: „Tento zvon jest ku cti a slávě Boží a svatému
Jakubu za šťastného a vzácného panování J. V. H. M. pana pana
Františka Adama Eusebia, svaté Římské říše hraběte
ze Žďáru péčí a starostí slovutného muže pana Matěje Maximiliana
Prince, hejtmana panství Kladenského udělán leta
1662.“ V roce
1773 popsal farář Jan Grim tehdejší tři zvony. O
tom z roku 1662 nic nevěděl, za nejstarší považoval zvon z roku
1688, druhý pojmenovaný po sv. Vavřinci měl pocházet ze stejného roku a
z roku 1714 pocházel třetí, menší zvon zvaný Menší sv. Jakub, který pukl
a 12 let byl k nepotřebě. Při požáru
v roce 1794 vyhořela kostelní věž a zvony se rozlily. Nové tři zvony
byly pořízeny až v roce 1802. Největší byl posvěcen opět na jméno sv. Jakuba
a nesl obraz Ukřižovaného s matkou plačící pod křížem, obraz sv. Jakuba
a nápis: „Za panování Jeho Osvícenosti pana pana Maximiliána Josefa, sv. římské říše volence Bavor a Pfalzu, slitý 1802. nákladem záduše za administrace pana
Antonína ze Šindelářů, pana vrchního Hynka Štibicze,
pana faráře Vaise.“ Text na prostřední zvonu sv. Vavřince zněl: „Slitý 1802.
Nákladem osadníků.“ a byl doplněn na druhé straně obrazem sv. Barbory.
Nejmenší Vojtěch nesl nápis: „Za Patrona, Císaře a krále Ferdinanda I.,
zastupitele patronátního Antonína Welebila, faráře
Jiřího Rohleny.“ Tento zvon přelil v roce 1857 Karel Bellman
z Prahy a podruhé roku 1882 Josef Diepolt.
Zvon poté nesl nápis: „Za patrona císaře a krále Františka Josefa I.,
zastupitele patron. Filipa Linka, faráře Vác. Číška
zvon tento přelit l. P. 1882 Jos. Diepolta v Praze.“ V roce
1917, za 1. světové války, velký a prostřední zvon zrekvírovala vojenská
správa. Tři nové zvony byly zakoupeny ze sbírky farníků v roce 1924 a
posvěceny a umístěny na věž při pouti. Nevydržely však dlouho. Za 2. světové
války, 18. března 1942 Němci zrekvírovali všechny tři nové zvony a ušetřili
jen nejmenší zvon, umíráček, který přežil již 1. světovou válku. Při
ostřelování Hostivice v květnu 1945 ho zasáhla střela a rozbila.
Z jeho střepin a dalšího materiálu ulili nový zvon, který byl posvěcen a
umístěn do věže 24. listopadu 1946. Nese nápis: „Památný tento zvon,
rozstřílený v revolučních bojích 7.V.1945, byl obnoven firmou Manoušek a spol. v Brně.“ Druhý zvon byl
ve věži zavěšen v roce 1970, ulit byl nákladem rodin Tomkových, Horešovských a Stádníkových z Jenečka.
Spouštění zrekvírovaného zvonu v roce 1942 a
vysvěcení nového zvonu v roce 1946
Současné
zvony ve věži kostela sv. Jakuba Varhany První varhany
byly do hostivického kostela pořízeny snad po roce 1733. Roku 1778 však byly
odstraněny a nahrazeny novými od varhanáře Jana Mata z Prahy, které se
zaplatily z veřejné sbírky. Vícekrát byly opravovány, například po
velkém požáru v roce 1794, který je poškodil. Varhanní skříň
nese letopočet 1783. Varhanní stroj pochází nespíše z let 1870–1871 a
dodal ho podle nalezených zápisů Ferdinand Guth
z Nového Strašecí. V pozdějších dobách ho upravoval Josef Růžička
i další varhaníci. Poslední
rekonstrukce varhan proběhla v letech 2001 až 2002. Ujal se jí Fond
Aloise Saifrta při místní farnosti, který peníze na
opravu získal veřejnou sbírkou, benefičními koncerty a dary města Hostivice i
místních firem. Po rekonstrukci varhany vysvětil dne 28. července 2002 biskup
Jaroslav Škarvada.
Varhany při rekonstrukci
v roce 2002 Hřbitov u kostela Od založení
kostela sloužilo jeho okolí jako hřbitov. V roce 1839 se zde přestalo
pohřbívat, protože hřbitov již nestačil potřebám hostivické farnosti. (Nový
hřbitov založený směrem do Litovic byl zrušen v 60. letech 20. století a zbylý
park dnes patří do areálu mateřské školy v Litovické ulici. Ve 30.
letech 20. století, kdy ani tento hřbitov nepostačoval, se jednotlivé
přifařené obce nedohodly na místě nového společného hřbitova, proto si
Hostivice založila samostatný hřbitov severně od obce a Litovice a Jeneč se
dohodly na založení společného hřbitova u rudenské
trati. Hostivický hřbitov se stěhoval ještě znovu těsně po 2. světové válce
do současné polohy, protože překážel rozvoji letiště Praha-Ruzyně.) Řada badatelů
uvádí, že původně hřbitov zabíral i prostor v místech domu čp. 59
(původně školy, nyní domu služeb) a zmenšen byl po dostavbě prvního patra
tohoto domu v r. 1838. Tomuto tvrzení však příliš neodpovídá
letopočet 1797 nad vstupní bránou v ohradní zdi kostelní zahrady.
Vstup do
kostelní zahrady s letopočtem 1797 nad vraty V kostele
se roku 1755 nacházelo osm starých náhrobků, z nichž se dochovaly
v poškozeném stavu dva osazené v ohradní zdi kostelní zahrady. Na
levém se nachází reliéf kněžské postavy s kalichem v levici, která
pravicí žehná. Nápisy nebyly čitelné již na počátku 20. století. Na pravém
náhrobku se již nedá přečíst tento nápis: „Letha panie 1513 umrzel urozeny a statecny rytirz pan Martin Ubert Zdiarsky w autery przed narozenim Matky Bozi. Pan Buh dusst milostiw byti racz.“
Náhrobky
dochované v ohradní zdi kostelní zahrady Sochám sv. Jana
Nepomuckého a sv. Františka z Assisi před vchodem do kostela a soše
svatého Jana Nepomuckého v kostelní zahradě se věnuje samostatný
materiál, protože sochy historicky k areálu kostela nepatří. Prameny
·
Čihař Marek (2001): Restaurátorský
záměr na opravu varhan v
kostele sv. Jakuba v Hostivicích. Text na internetových stránkách
http://farnost.hostivice.cz · Kronika obce Hostivice (1950–1970) · Pamětní kniha obce Hostivice
(1920–1950) · Podlaha Antonín (1911): Posvátná
místa království Českého, řada první: Arcidiecése pražská, díl V.: Vikariát
Libocký · Ptáček Josef (1915): Paměti farní
osady Hostivické · Saifrt Alois: Kostel svatého
Jakuba Většího v Hostivici. Text na internetových stránkách
http://farnost.hostivice.cz · Wirth Zdeněk (1907): Soupis památek
historických a uměleckých v politickém okresu Kladenském |
