RYBNÍKY V
HOSTIVICI
|
Břevský
rybník s výpustním objektem z roku 1932 Archeologické nálezy z celého
území Hostivice i okolí dokládají, že zdejší krajina v pramenné oblasti
Litovického potoka byla osídlena od mladší doby kamenné (neolitu) prakticky
po celý pravěk. V jámě kultury nálevkovitých pohárů z pozdní doby
kamenné (kolem roku 3500 př. Kr.) objevené při
archeologickém výzkumu na staveništi firmy Habitera v roce 1998 byl
dokonce nalezen fragment kosti velké ryby, snad sumce. Středověké osídlení Břvů potvrzují
písemné zprávy z konce 12. století. Název zřejmě pochází
z břeven pokládaných na stezky v okolních bažinách. Pravděpodobně
již ve 14. století lidé tyto bažiny využili a přeměnili je na rybníky. Podle zápisu ve strahovském urbáři byla
okolo roku 1410 v Chýni pěkná tvrz uprostřed vod, obejmutá
šesti rybníky, dvůr se dvěma poplužími, s krásnou
ovocnou zahradou a se třemi jinými rybníky. O rybníku v Jenečku máme ze
středověku tuto zprávu: „Bohuslav Frana ze Zejzíře, jenž rybníkem svým Jindřichu z Moravěvsi a z Hostivice dědinu jeho od Jenečka
s povolením nebožce Jana Frany otce jeho byl
zatopil, dává k tomu svou dobrou vůli, úmluvou přátelskou s ním o
to urovnán byv. Dáno 1465, středa, den S. Stanislava.“ Tento rybník velmi
pravděpodobně nacházel v místech, kde dnes stojí ulice Za Mlýnem
s bytovými domy družstva Zahrada. Sice ho nenajdeme ani na nejstarších
mapách, ale tvar pozemků v těchto místech, místní název sousedních
pozemků Nad rybníkem i nález bahna, snad rybničního, při výstavbě domů
trochu napovídá.
Rybník u Peterkova mlýna Na druhou stranu od Hostivice, u
Peterkova mlýna, vznikl rybník na počátku 16. století, i když se proti jeho
zřízení stavěl majitel Hradištka (zaniklé vsi,
kterou připomíná pouze Peterkův mlýn) Jindřich z Hostivice ve své závěti z
roku 1499, kterou odkázal svůj majetek Žibřidu
Angelovi z Ejštebna: „A jakož ruoznice byla mizi mnú a panem Jencem Jeho Milosti
o rybník, který Jeho Milost chtěl dělati u
mostku, kterémuž jsem vždy odpieral a odpierám, aby dělán nebyl, a to pro zádavu lidskú i pro duši mú. A toho
věřím Žibřidovi, že toho po mé smrti nedopustí, a
ani sám dělati bude on ani žádný jiný, neb ani
žádnému jinému k tomu dělanie moci nedávám.
Pakli by ktokoli dělat ten rybník chtěl, tu věc porúčím mocně pánóm pugmistróm Menšieho Města
pražského, nynějším i budúcím, věře jim, že toho
nedopustí, aby tu ten rybník dělán byl.“ O Litovickém rybníku se dozvídáme ze
zápisu v zemských deskách, že syn Bohuslava Chrta ze Rtína
Martin zdědil v první polovině 16. století „veliký rybník Litovický, pod ním
mlýn a velikou louku pode mlýnem“.
Rybník Kala
Malý mokřad v lese jižně od
Kaly, kde kdysi býval menší rybník Na důležitosti získává rybniční
soustava za vlády císaře Rudolfa II., od jeho doby slouží rybníky k
zásobování Pražského hradu užitkovou vodou. Podle místních pověstí se na
budování hradního vodovodu měli podílet i hvězdář Tycho
Brahe a známý rybníkář Jakub Krčín
z Jelčan. Účast Tycha Brahe je však velmi nepravděpodobná, protože do Prahy
přišel v době, kdy byl vodovod již vybudován. V rudolfinské
době byla rybniční soustava rozsáhlejší, ale přesný rozsah a počet rybníků v
té době neznáme. Před třicetiletou válkou byly
v Litovicích dva rybníky: horní, menší zvaný Mrázovský
a dolní, velký Litovický, pod kterým byl panský mlýn. Ustanovení v kupní smlouvě z
roku 1631, kterou prodala česká komora velkému převorovi hraběti Kryštofovi
Šimonovi z Thunu statek Litovice,
zkonfiskovaný exulantce Kateřině Vodňanské,
dokládá, jak důsledně hájil Pražský hrad svá práva k vodě z rybníků:
„Přece však Jeho Veličenstvo z tohoto majetku pro své dědice a budoucí
krále české, zvláště a pozorně činí výminku, a pokud se týče rybníka, dědičně
a mocně vyhrazuje a vymiňuje, že pan kupující, jeho dědici a budoucí majitelé
tohoto statku Litovic, v každé době, kdy to bude žádoucí, jsou povinni z
tohoto podmínečně prodaného rybníka vodu dodávati
jak do pražského zámku, tak i do rybníčka v bažantnici (u Pražského hradu), i
když by to bylo spojeno pro ně se škodami na rybách nasazených v rybníku
a pro všechny budoucí časy.“ Tato podmínka v podstatě odpovídá bezmála o
sto let staršímu majestátu císaře Rudolfa II. Během třicetileté války byly naše
obce i rybníky poškozeny. V roce 1662 si nechal František Adam Eusebius sepsat svůj majetek. Z tohoto soupisu zvaného
urbář se dozvídáme, že pod litovickým rybníkem se nacházel panský mlýn
zpustošený tak, že z něj zůstaly jen zdi. Dále se v Litovicích nacházely
dva rybníky, hoření a kaprový, k němuž patří sádky na živé vodě. Na Břvích byly mimo jiný majetek zjištěny tyto rybníky:
Břevský při krčmě, nad ním pustý Nekejcov, Kala v Bažantnici a nad ním
rybník Nový Čížek (častěji nazývaný V Čekale).
Překreslený výřez z plánu
rybniční soustavy od A. L. F. Kloseho z roku
1723 Stav hradního vodovodu v roce 1723
dokumentuje plán veliký asi 3,5 × 1 m a doplněný mnoha poznámkami o
stavu technického zařízení, který vytvořil císařský geometr Antonín Leopold
František Klose. V Kloseho
době rybniční soustavu tvořily rybníky Starý Chýňský
neboli Strahovský (obnovený v roce 1999), Břevský, Nekejcov (nyní
zalesněná mokřina za vrchem Krahulovem), Kala,
Litovický (Plačský), V Čekale neboli Čížek, Pátek a Zvoníčkovský neboli Peterkův. Plán svědčí o tom, že
počátkem 18. století bylo okolí rybníku zcela odlesněno. Z poznámky
v mapě také vyplývá, že teprve hrabě Breda nechal začátkem 18. století
zvýšit hráz Břevského rybníka a prokopat strouhu z tohoto rybníka do
Kaly k odvádění velkých vod. Klose dále zaznamenal,
že mlynář v Peterkově (tehdy Zvoníčkově) mlýně odebírá náhonem
z Litovického potoka přespříliš vody a narušuje tak dodávku vody na
Hrad. Poté, co se císařský dvůr natrvalo
odstěhoval do Vídně, upadl zájem o hradní vodovod a během 19. století
došlo ke zrušení některých rybníků. Plocha Strahovského a Litovického rybníka
byla využívána k zemědělství, po Nekejcově dodnes
zůstala mokřina. Rybník u Peterkova mlýna byl již před rokem 1840 výrazně
zmenšen; původně byly jeho součástí navazující rákosiny před i za smíchovskou
tratí.
Výpustní objekt Litovického
rybníka (tzv. kaberna) vybudovaný při obnově rybníka Po roce 1918 se Pražský hrad stává
opět sídlem hlavy státu a postupně se opravuje hradní vodovod. V letech 1924-1926
Kancelář pro hradní vodovod pražský při ministerstvu veřejných prací obnovila
nákladem přes 900 tisíc Kč Litovický rybník. Podle projektu
hradního architekta Kumpána vznikl kolem tohoto rybníka lesopark nazývaný
Stromečky. Ve 30. letech se dočkaly důkladné opravy také Břevský rybník a
rybník Kala. Rekonstrukce hradního vodovodu měla pokračovat obnovením
Strahovského rybníka a vybudováním velkého rybníka na místě dnešního
Strnadu. Kromě toho se uvažovalo o vedení vody potrubím od Litovického
rybníka či o vybudování rybníka na Jenečském potoce mezi Jenčí a Hostivicí. Všechny
práce probíhaly za velkého zájmu novinářů a staly se i předmětem interpelací
v parlamentu. Večerní vydání Poledního listu z 10. dubna 1929 píše na titulní
stránce o obnově Litovického rybníka: „Zřídili si hradní vodovod a
vytopili celou obec. Celá obec jako napitá houba. 200 metráků hnijících ryb
otravuje vodu. Státní lékař nařizuje opatření, která 14 dnů se neprovádějí.“ Na Jenečském potoce byl ve 30.
letech v rámci tzv. nouzových prací vybudován v místě
dřívějšího lomu rybník Ve Skále. Připravovala se také výstavba většího rybníka
pod hostivickým mlýnem, ke které ale nedošlo. Za první republiky již
existovala požární nádrž v Jenečku u Družstevní ulice, ale o jejím
vzniku nic nevíme.
Rybník Ve Skále kolem roku 1940 a
v současnosti
Požární nádrž v Jenečku
v roce 1947 Dva menší rybníky se nacházely
v jižní části Husova náměstí. Rybník vzdálenější od zámku se nazýval
Selský (Selčák) a najdeme ho již na mapě
stabilního katastru z roku 1840. Druhý rybník, Panský (Pančák), vznikl o něco později. Oba rybníky byly zavezeny
v 50. a 60. letech 20. století. Malý rybník býval také
v Podskalí.
Panský rybník na Husově náměstí před
rokem 1954 I po druhé světové válce má Hrad
zájem o vodu z hostivických rybníků, vznikají různé studie, ale
další práce v povodí jsou motivovány budováním koupaliště Džbán u
Šárky. V 70. letech byla vybudována čistírna odpadních vod pro Hostivici
a vznikl nový rybník Strnad (Hostivický) a mimo území Hostivice nádrž Jiviny. Zároveň však napřímením a vydlážděním zaniklo
přirozené koryto Litovického potoka.
Gloriet v Bažantnici u
rybníka Kala kolem roku 1980 Lesy kolem rybníků sloužily dříve jako reprezentační
honitba. Před 120 lety sem rád zajížděl Rudolf Habsburský, syn císaře Františka
Josefa I. a následník trůnu. V červenci 1910 lovil kachny na Kale a Břevském
rybníce arcivévoda Karel, pozdější poslední rakousko-uherský císař. Za první
republiky navštěvovali tato místa cizí diplomaté, zvláště Francouzi.
Pořádaly se zde hony na jeleny a kance, lovili se zajíci, bažanti i kachny. K občerstvení
panstva byl u rybníka Kaly vybudován novogotický gloriet, koncem 80.
let 20. století bohužel zbořený. V roce 1949 obec Litovice marně žádala, aby
se lesy s diplomatickou honitbou staly jejím majetkem. Reprezentační
honitba přestala sloužit svému účelu až v roce 1956. V 70. letech bylo
zrušeno oplocení Bažantnice a rybniční soustava je od té doby plně
využívána k hospodářským a rekreačním účelům.
Břevský rybník jako koupaliště na
pohlednici z 30. let 20. století Rekreační využívání rybniční
soustavy se zvyšovalo během celého 20. století. Břevský rybník se stal
zvláště ve 30. a 40. letech vyhledávaným koupalištěm pro Pražany. Vznikaly
také různé návrhy na výstavbu rekreačních zařízení. V roce 1919 navrhoval učitel Antonín Uhlík, aby
z Bažantnice byla vybudována zoologická zahrada. Po 2. světové
válce požadovaly místní národní výbory v Hostivici i v Litovicích
neúspěšně, aby u rybníka Kaly bylo vybudováno rekreační středisko. U
Břevského rybníka měly vzniknout lázně využívající tzv. Břevskou
rašelinu. Kvůli lázním dokonce provedl státní geologický ústav rozbor
rašeliny, ze kterého vyplývá, že „vzorek jeví vlastnosti příznivé pro
lázeňské využití, ježto 1000 částí rašeliny při 100 stupních vysušené
obsahuje 871.6 organických látek a pouze 128.4 částí anorganického
popele.“ Předchozí využívání břevské rašeliny připomíná rybníček
v Břevské rákosině, který vznikl těžbou rašeliny ve 30. a 40. letech,
lázně nikdy nevznikly. V 80. letech JZD Chýně vybudovalo přes
protesty státní ochrany přírody letní pionýrský tábor na Krahulově. Tábor byl
od začátku pojat jako kemp a dodnes není dořešen způsob jeho užívání. Po
roce 1989 se objevují i další záměry, jak využít přírodní prostředí, ale do
popředí se dostávají postupně zájmy ochrany přírody. Pokusy o ochranu přírodních hodnot
rybniční soustavy počínají již kolem roku 1975. Místní národní výbor tehdy
usiloval o vyhlášení chráněného území z tehdejší bažantnice u Kaly a
svoji žádost doplnil seznamem 85 druhů hnízdících ptáků, který zpracoval
doktor Žďárek. Po prvním odmítnutí vše skončilo
příslibem vyhlášení od Státního ústavu památkové péče a ochrany přírody. Nové
návrhy na vyhlášení chráněného území nebo alespoň oblasti klidu se objevily v
letech 1989–1992. Snahy o ochranu rybniční soustavy vyvrcholily v roce 1994
návrhem Českého svazu ochránců přírody na vyhlášení přírodní památky
Hostivické rybníky. Podle tohoto návrhu vyhlásil Okresní úřad Praha-západ zvláště
chráněné území nařízením ze dne 14. října 1996. |
