HOSTIVICKÝ
ZÁMEK
|
Roku 1688 při dělení majetku rodu Žďárských připadla ves Hostivice
hraběnce Johaně Eusebii Barboře Caretto-Millesimové. Ta zde zřídila nový hospodářský dvůr a při
něm v letech 1689–1697 vystavěla raně barokní zámek. Byla to obdélná
jednopatrová stavba s hlavním vstupním portálem ze dvora a kamennými
portály a ostěními kolem oken v přízemí i prvním patře. Od dalšího majitele hraběte Jáchyma Bredy (známého
svou lakotou a přísností na poddané) koupila v roce 1732
tachlovické panství včetně Hostivice velkovévodkyně Anna Marie Františka
Terezie Toskánská (*1672 †1741). Velkovévodkyně pocházela z rodu
vévodů Sasko-lauenburských, kteří vlastnili
rozsáhlé majetky v severních Čechách, například zámek v Zákupech.
Její první manželství s falckrabětem Filipem Vilémem z Neuburgu ukončilo po třech letech úmrtí manžela. Druhé
manželství s Giovannim Gastonem,
posledním příslušníkem rodu Medicejských
vládnoucího v Toskánsku, dopadlo špatně. Manželé žili odloučeně a Anna
Marie nasměrovala svou činorodost do rozsáhlé stavební činnosti na svých
panstvích.
Rekonstrukce
předpokládaného vzhledu zámku před rokem 1823, kdy byla stržena věžička V Hostivici velkovévodkyně Toskánská postavila faru, mariánský
sloup a školu (dnes dům čp. 7 na Husově náměstí) a zcela přestavěla
kostel a zámek. Přestavba zámku provedená v letech 1732–1734 pravděpodobně
neměla žádného projektanta, pro inspiraci sloužil nejspíš zámeček v Ostrově u
Karlových Varů. Zednické práce vedl polír Jan Jiří Bauer, který se řídil
pokyny velkovévodkyně. Tesařské práce provedl litovický tesař Wettinger a jeho tovaryši. Kamna, která se bohužel
nezachovala, byla dílem pražského kamnáře Jana Wolfa Rodleina.
Freskovou výzdobu v centrální hale a všech místnostech prvního patra vytvořil
pražský malíř Karel Josef Moravini (či snad
Moravec). Z původní stavby zámku bylo při přestavbě použito obvodové zdivo
se vstupním portálem, okenní ostění a klenby v přízemí. Objekt byl
zvýšen o druhé patro a dispozice spodních podlaží umožnila vznik monumentální
ústřední haly, procházející oběma patry a osvětlené altánovou
střešní nástavbou. Na jednoduchou až geometricky strohou hmotu zámku byl
nasazen nástavec s řadou komínů, který zakončovala věžička se zvonkem a dvěma
hodinovými ciferníky, vrcholící tyčí s koulí a osmicípou hvězdou. Svou stavební činnost v zámeckém areálu dokončila velkovévodkyně
Toskánská stavbou dvoupatrové sýpky (špýcharu) situované severně od zámku.
Zámek od
severovýchodu na snímku z roku 1907
Nedochovaná freska na stropě sálu (nyní obřadní síně) v prvním
patře zámku v roce 1907 Po její smrti zdědila zámek dcera z prvního manželství Marie Anna
Karolína a po ní vnuk velkovévodkyně, bavorský vévoda Klement František. Ten
obnovil stavební činnost, především přístavbou kaple. Kaple se musela vyhnout
staršímu špýcharu a svým zalícováním s hlavní fasádou částečně narušuje
přísnou symetrii stavby. Štukatérskou výzdobu kaple provedl Antonín Oldelli. V roce 1754 převzal panství bavorský kurfiřt Maxmilián Josef a zájem majitelů
o hostivický zámek postupně upadá. V roce 1797 ještě zaznamenáváme úpravy
zahrady, kde byla zřízena fontána, ale již v roce 1806 píše správce
budovy přípis o havarijním stavu budovy. Navrhované opravy se uskutečnily
jen částečně, a tak v roce 1823 musela být pro značnou sešlost stržena
věžička. Současně byl vyměněn krov. K větší opravě střechy došlo v roce
1871, kdy se musely odstranit následky velké vichřice. Tachlovické panství, ke kterému patřila i Hostivice, se stalo
v 19. století soukromým majetkem habsburského domu. Nejprve patřilo
Ferdinandu V. Dobrotivému, poté císaři Františku Josefu I. Zámek přestal
sloužit svému účelu a byl pronajímán na byty. Kaple byla rozdělena a spodní
část sloužila jako uhelna, horní jako sušárna prádla. Po rozpadu
Rakouska-Uherska převzaly hospodaření v areálu hostivického zámku státní
statky a v roce 1957 pak Jednotné zemědělské družstvo Hostivice. Po
celou tuto dobu se trvale zanedbávala údržba, až se zámek dostal do
havarijního stavu. Místní národní výbor již dokonce požádal o vyřazení zámku
ze seznamu nemovitých kulturních památek, ale nakonec převážil názor, že
zámek by se měl opravit.
Zámek ze dvora před rekonstrukcí (snímek ze
stavebně-historického průzkumu 1972) Rekonstrukce zámku proběhla v letech 1977–1983 a zachránila tuto
stavbu před zánikem. Zámek nyní slouží jako sídlo městského úřadu a využívá se
i ke kulturním účelům. Noví majitelé areálu zámeckého dvora v posledních
letech zahájili i opravu budov tvořících tento dvůr. Na
prohlídce zámku…
Do hostivického zámku, v současnosti sídla městského úřadu, vstupujeme
vchodem z náměstí, který vznikl až při poslední rekonstrukci zámku.
Původní vchod ze zámeckého dvora se zdobeným portálem se nyní nepoužívá. Ze vstupní místnosti můžeme zamířit vpravo do výstavní síně, jejíž
součástí je kaple. Ve spodní části kaple byla kvůli nadměrné vlhkosti
odstraněna omítka a holé kamenné zdivo dodává tomuto prostoru zvláštní
atmosféru. Vlevo od vstupní místnosti se nachází podatelna a informační
kancelář úřadu, dveřmi proti vchodu se v úředních dnech dostaneme do
dalších prostor zámku.
Štuková
výzdoba v zámecké kapli Další místnost osvětlují pouze prosklené velké dveře, které vedou
k původnímu vchodu a k místnosti, která sloužila jako spisovna a
archiv úřadu, nyní je zde advokátní kancelář. Místnost nalevo od původního
vchodu byla při rekonstrukci zámku upravena na záchody. Vlevo se dostaneme do
kanceláří sociálního odboru a odboru vnitřních věcí a vpravo se nachází
schodiště. Po schodišti s freskami poškozenými vlhkostí se dostaneme do
prvního patra, s částečně dochovanou freskovou výzdobou dokládající, že
toto patro bývalo dříve reprezentativní. V malé zasedací místnosti tvoří
výzdobu stropu velké zrcadlo s obrazem andělů hrajících si s míčem
a v rozích čtyři malá zrcadla nesená štukovými anděly s poškozenými
motivy čtyř ročních období.
Výzdoba stropu salonku: anděl
nesoucí obraz ročního období (při opravě v 80. letech vsazený „vzhůru nohama“) V kanceláři
starosty najdeme dva motivy: na stěně ženu s loveckým rohem a dravcem držící
loveckého psa a na stropě amorka a ženskou postavu se šípem.
Nejrozsáhlejší výzdoba se dochovala v místnosti, která dnes slouží
jako obřadní síň. Jižní stěnu mezi okny dotváří malovaný krb s vázami a
kyticemi, na západní stěně vlevo od okna vítá klečící žena krále, ve středu
severní stěny je obnoven obraz se sedící postavou u hodovního stolu a na
východní straně ženská a mužská postava, černoušek a pes. Výzdobu doplňují
terasa se schodištěm a další motivy zahradní architektury.
V předsíňce kanceláří finančního odboru se dochovala výzdoba
páskovým ornamentem. Dále v prvním patře zámku najdeme kanceláře místostarosty,
tajemníka úřadu, sekretariátu a matriky. V ústřední hale se pořádají
pravidelné koncerty. Vystoupáme-li po schodech do druhého patra, staneme na ochozu kolem
centrální haly, z něhož máme nejlepší výhled na nejrozsáhlejší fresku celého
zámku, která na ploše asi 200 m2 zachycuje výjevy z bitvy na
Bílé hoře v roce 1620. Na jižním čele je namalován kostel Panny Marie na
Bílé Hoře, na západní stěně střetnutí maďarské a císařské jízdy, na severním
čele bubny, trofeje a prapory a na východní stěně pak císařské vojsko s
generálem na koni. Podle legendy generál (či snad kněz) drží v ruce
obraz Panny Marie s vypíchanýma očima a podněcuje vojáky proti protivníkovi,
který měl obraz poškodit. Ve druhém patře zámku se nacházejí kanceláře
stavebního úřadu, investičního odboru, správního odboru a odboru životního
prostředí a také zasedací místnost.
Generál na koni – výjev z fresky bitvy na Bílé
hoře v centrální hale zámku Prameny
· Holec František a kol. (1988):
Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku VII – Praha a okolí. Nakl. Svoboda, Praha · Hostivický měsíčník, zvláštní
číslo k rekonstrukci hostivického zámku, červen 1983 · Líbal D., Kašička F. a kol.
(1972): Hostivice (okres Praha-západ) – stavebně-historický průzkum zámku.
SÚRPMO Praha · Wirth Zdeněk (1907): Soupis památek
historických a uměleckých v politickém okresu Kladenském |
