PRŮŘEZ HOSTIVICKOU HISTORIÍ

Úvod -> Průřez historií -> Od zrušení poddanství po vznik Československa

Předchozí část – Následující část

OD ZRUŠENÍ PODDANSTVÍ PO VZNIK ČESKOSLOVENSKA

Revoluční rok 1848, který otřásl Rakouskem i dalšími evropskými státy, vyvolal rozsáhlé společenské proměny a pomohl překonat některé přežilé feudální zvyklosti.

Bylo zrušeno poddanství a dosavadní vrchnost ztratila výkonnou moc. Namísto vrchnostenské správy převzaly výkon státní správy státní úřady a byla zavedena obecní, okresní a zemská samospráva. Na obecní úrovni dosavadní rychtáře a konšely jmenované vrchností nahradila obecní zastupitelstva, zpočátku zvaná obecní výbory, obecní rada (obecní představenstvo) a starosta, původně nazývaný obecní představený. Volené okresní výbory vznikly až po pádu Bachova absolutismu v 60. letech 19. století.

Německá strana rakousko-uherské stokorunové bankovky

Základem pro nové politické obce se staly tzv. katastrální obce z doby Josefa II., nynější katastrální území, které původně sloužily pouze daňovým účelům a konkrétně v Hostivici se stabilním katastrem z roku 1840 zásadně změnily. Tak se stalo, že Litovice, Břve a Jeneček byly sloučeny v jednu politickou obec, i když si původní obce, nyní osady, zřejmě ponechaly nějaký majetek jako samostatný. Část Jenečka tvořená východním koncem nynější Novotného ulice připadla k Hostivici a Jeneček zůstal celé století rozdělený mezi dvě různé obce.

Volební řád přiznával volební právo pouze mužům, kteří platí daně. Všichni voliči (včetně právnických osob, které tehdy měly volební právo) byli rozděleni podle výše placených daní do tří voličských sborů, z nichž každý volil třetinu zastupitelstva. Protože v prvním voličském sboru bylo voličů nejméně, jejich hlas měl větší váhu. Až do konce 19. století byly Hostivice i Litovice převážně zemědělské a k největším plátcům daní patřili sedláci, kteří tak až do vzniku Československa ovládali nejdůležitější obecní funkce. Jen jednou, v letech 1909 až 1911 se stal litovickým starostou břevský hostinský František Ptáček, i on však zemědělsky hospodařil a měl nezanedbatelnou výměru půdy.

Na celostátní úrovni se po roce 1848 vedly vášnivé spory o tom, zda majetek velkostatků, bývalých panství, má být součástí obcí. Zejména velkostatkáři zastávali názor, že na jejich majetek by se nemělo vztahovat obecní zřízení. Nakonec byly velkostatky podřízeny obecnímu zřízení, ale největší plátci daní získali zvláštní práva. Kdo platil nejméně šestinu přímých daní v obci, mohl se stát nevoleným, virilním členem zastupitelstva. V Hostivici i v Litovicích byl před 1. světovou válkou virilistou císař František Josef I. a v zastupitelstvu ho zastupoval správce dvora. Správci dvora byli pravidelně v obou obcích voleni za revizory účtů. Dvory velkostatku značně ovlivňovaly dění i jinými způsoby. Právě na nich se nejprve zaváděly modernější způsoby zemědělského hospodaření, které postupně přebírali jednotliví sedláci. Výkyvy v odbytu zemědělských výrobků a zadlužení sedláků občas způsobilo jejich bankrot, statky pak často v dražbě skupoval velkostatek, který si tak rozšiřoval výměru obhospodařovaných polí.

Pamětní medaile ze svěcení spolkového praporu Hostivíta v roce 1893

Se zvyšující se životní úrovní a s narůstajícím národním uvědoměním začaly ve druhé polovině 19. století vznikat četné spolky. Pomineme-li hostivický učitelský spolek Budeč, který existoval v 70. letech 19. století a dění v obci zřejmě neovlivňoval, nejstarším spolkem se stal Čtenářsko-podporující spolek Hostivít pro Hostivici a okolí založený v roce 1889. O rok později se ustavil hostivický sbor dobrovolných hasičů a v roce 1892 tělocvičná jednota Sokol. V roce 1896 vznikl místní odbor Národní jednoty severočeské, což byla organizace zaměřená na podporu české menšiny v německém pohraničí. Na přelomu 19. a 20. století existoval dokonce břevský spolek Kmit zaměřený na cyklistiku. Litovický sbor dobrovolných hasičů se ustavil v roce 1899, stejně jako hostivický Podpůrný spolek Domobranců pro Hostivici a okolí, ze kterého se v roce 1920 stal Vzdělávací a podporující spolek Havlíček pro Hostivici a okolí. Svoji podporující organizaci měli i železniční zřízenci a zaměstnanci vojenské zbrojnice.

I do spolkového života se promítala politika, členství ve spolcích ovlivňovala politická orientace jednotlivých lidí. Tuto situaci může ilustrovat rozdělení tělocvičného hnutí podle společenských skupin. Nejstarší Sokol se snažil být spolkem pro všechny, dokonce nemajetným odpouštěl členské příspěvky, nejvíce však vyhovoval vyšším a středním vrstvám obyvatel. V roce 1905 vznikla Dělnická tělocvičná jednota blízká sociální demokracii (a i ta se v roce 1921, po rozkolu mezi sociálními demokraty a komunisty, rozštěpila na DTJ a Federovanou dělnickou tělocvičnou jednotu). Tělocvičná jednota Orel, která sdružovala občany katolického zaměření a měla blízko k lidové straně, se v Hostivici ustavila v roce 1909.

Řada spolků pořádala veřejné akce jako plesy, přednášky, veřejná cvičení či divadelní představení. Spolkový život se soustředil do sálů místních hostinců, například v samotné Hostivici do hostince U koruny (nyní Čsl. armády čp. 1), hostince pana Kapalína a od roku 1893 pana Nerada (Čsl. armády čp. 22), hostince U českého lva (Čsl. armády čp. 17, hostinec stával na místě nynějšího nákupního střediska F+F) a hostinec u nádraží (K Nádraží čp. 115).

Hostivičtí Sokolové v roce 1896 – nejstarší známá sokolská fotografie

Již v roce 1830 byla zprovozněna koněspřežní železnice z Brusky (Prahy-Dejvic) do Vejhybky (Kladna) a později do lánských lesů. Měla sice časté finanční problémy, ale s přestávkami se udržela v provozu až do přestavby na parní provoz v roce 1863. Místo původního dřeva se začalo vozit uhlí z rozvíjejících se dolů v okolí Kladna. Přestavbu na parní provoz již zajišťovala společnost Buštěhradské dráhy, která v roce 1870 přistavěla ještě odbočku z Hostivice přes Zličín do Smíchova. Společnost Pražsko-Duchcovské dráhy vystavěla v letech 1872–1877 trať z Prahy přes nynější Rudnou a Slaný se stanicí v Litovicích. Obě tyto tratě se jen křížily a propojeny byly až za 2. světové války.

Ve druhé polovině 19. století v zásadě vznikla současná síť okresních silnic. Byly vybudovány silnice ze Sobína přes Břve na Hájek s odbočkou do Litovic, z Hostivice do Litovic, z Jenečka ke karlovarské silnici a od litovického nádraží k dnešnímu litovickému hřbitovu. V nynější Jiráskově ulici začínala silnice do Kněževsi, kterou po 2. světové válce přerušilo rozvíjející se letiště.

V roce 1874 byl vystěhován vojenský sklad střelného prachu z pražské Hvězdy do nově vybudovaného areálu v polích při silnici z Hostivice do Kněževsi. Na tento postupně se rozvíjející areál navázala v roce 1912 výstavba dalšího vojenského areálu u Jiráskovy ulice. Výběru místa zřejmě napomohlo kromě blízkosti železnice to, že pozemky byly soukromým majetkem císaře, takže nebylo třeba řešit majetkové vypořádání. Význam vojenských objektů pro rozvoj Hostivice dokládá množství starých pohlednic, které je zobrazují.

Ze čtyř vsí tvořících nynější Hostivici se od poloviny 19. století nejvíce rozvíjela vlastní Hostivice. Před vypuknutím 1. světové války vznikla nová obytná zástavba zejména v oblasti u nádraží, kolem Žižkovy ulice. V roce 1899 koupil podnikatel Antonín Staněk pole u karlovarské silnice a postavil zde továrnu na výrobu šroubů a nýtů, kde v současnosti sídlí společnosti Jaga a Deloc vyrábějící radiátory. Opominout nelze ani výstavbu nové školní budovy v nynějšího Komenského ulici v roce 1906.

Předchozí část – Následující část

Úvod -> Průřez historií -> Od zrušení poddanství po vznik Československa